Soutěže družstev se na mistrovství světa hrají pravidelně od roku 1926, kdy se v Londýně konal premiérový šampionát. Ze zlata se radovali muži Maďarska a Čechoslováci tehdy skončili na šestém místě. Ženy bojovaly o titul poprvé až v roce 1934 v Paříži a mistryněmi světa se staly Němky.
Po bezmála sto letech se rozložení sil výrazně změnilo a poháry pro vítěze v obou soutěžích s železnou pravidelností zvedají nad hlavu týmy z asijských zemí, zejména pak z Číny. Poslední „evropský“ titul vybojovalo legendární švédské družstvo kolem Jana Owe Waldnera v roce 2000 v Kuala Lumpur.
Ještě déle ovšem čekají na jakýkoliv medailový úspěch mezi světovou elitou Češi. V historii samostatného Česka nestáli nikdy na stupních vítězů, poslední medailí tak zůstává senzační bronz z mistrovství světa v Chibě 1991, kde československý tým hrál ve složení Milan Grman, Tomáš Jančí, Petr Javůrek, Roland Vími a Petr Korbel.
Zlatých šampionátů je přitom v bohaté historii československého stolního tenisu hned několik. Už roce 1932 v Praze vyhráli turnaj mužů Kolář, Lauterbach, Maleček, Grobauer a Nikodém, po nich přidaly dva tituly za sebou v letech 1935 a 1936 i ženy Kettnerová, Šmídová a Kleinová. Třetí zlato v roce 1938 kvarteto Kettnerová, Votrubcová, Depetrisová a Holoubková. V období těsně před a také po druhé světové válce světu dominovali Čechoslováci v soutěži mužů. Bohumil Váňa a Ivan Andreadis měli velmi kvalitní spoluhráče a od roku 1939 až do roku 1951 získali celkem pět titulů. Ten poslední na šampionátu ve Vídni.
Od té doby se na stupně vítězů se československé týmy dostaly na stupně vítězů jen zřídka. Po osmnácti letech to bylo v Kalkatě 1975, kde skončilo družstvo mužů v čele s Milanem Orlowským bronzové. A další dvě medaile přidalo pak v letech 1979 a 1981. Pak už přišla na řadu zmiňovaná Chiba a prozatím poslední cenný kov.
Konkurence v posledních třiceti letech je mimořádně silná, Čína, Japonsko, Singapur nebo Korea mezi sebe hned tak někoho nepustí. Není tedy divu, že za mimořádný úspěch lze v tomto směru považovat dvě pátá místa českých mužů na šampionátech v Brémách 2006 a Guangzhou 2008. Na prvním z nich pětice Petr Korbel, Marek Klásek, Richard Výborný, Martin Olejník a Antonín Gavlas prohrála ve čtvrtfinále s favorizovanými Korejci, ale pak uspěla v bojích o konečné umístění. A o dva roky později, Petr Korbel, Tomáš Pavelka, Josef Šimončík, Lubomír Jančařík a Tomáš Konečný (na archivním snímku) vypadli ve čtvrtfinále s Čínou, ovšem celkové páté místo bylo dokonce nejlepší ze všech evropských zemí.
Od té doby se mezi nejlepší osmičku nepodařilo dostat mužům a ani ženám. I ten nejlepší los totiž v závěru postaví týmům do cesty některého z favoritů. A pokud se nepovede něco podobného, jako například v roce 1991, kdy Čechoslováci vyřadili Čínu, nelze s bojem o medaile počítat. Před dvěma lety se o tom přesvědčily české reprezentantky. Hana Matelová, Kateřina Tomanovská a Markéta Ševčíková dokázaly v základní skupině šampionátu v Chengdu například porazit Egypt, ovšem pak prohrály v osmifinále se Singapurem a bylo z toho deváté místo. Úspěch veliký, ovšem do bojů o medaile nezasáhly.
Věřme, že letošní mistrovství světa v korejském Busanu bude pro české barvy přinejmenším stejně úspěšný, jako v případě družstva žen před dvěma lety. A třeba se povede zaskočit některé z favoritů a dostat se do bojů o medaile. Šampionát v Koreji startuje už v pátek.
Kompletní informace o MS v Busanu najdete ZDE
